AFRICKÉ BUBNOVÁNÍ

Dne 22. června jsme se účastnili projektu Africké bubnování. Akce probíhala v sokolovně, kde byl dostatek prostoru a dobrá akustika. Na program jsme přicházeli postupně po třídách, takže každé dítě mělo možnost hrát na vlastní = vypůjčený nástroj.

Lektor se s námi nejdříve seznámil pomocí tamburíny. Každý jsme mohli nástroj jakkoliv rozehrát a říct své jméno. Tímto způsobem jsme se představili. Poté jsme se zaposlouchali a objevovali zvuky, které dokážeme sami vyloudit pomocí vlastních rukou, nohou, úst, nosu apod. Při této části jsme se hodně nasmáli, protože se někomu podařilo najít opravdu netypický zvuk. Lektor nám předvedl perfektní hru na vlastní tváře, podepřené luskáním a podupáváním.

Dále jsme zažili opravdový déšť v rovníkové Africe. Od nepatrného vánku, který děti postupně znázorňovaly třením dlaní, přes slabé poklepávání dvou prstů o dlaň, což znázorňovalo první kapky až k pořádnému lijáku = mohutné tleskání a bušení nohou do podlahy. Tento vydatný déšť lektor podpořil bubnováním na africký buben djembe a silným úderem několikrát znázornil hrom. Postupně déšť odcházel a nakonec docela utichl slabým vánkem – opět třením našich dlaní o sebe.

Další částí naší výpravy byla cesta kolem světa . Navštívili jsme několik národů a seznámili se s tím, jak se u nich tleská. Každou techniku potlesku jsme si i zkusili. Nejrychlejší potlesk je prý možné dosáhnout rychlým převracením prstů na sebe, přičemž spodní části dlaně se stále opírají o sebe a rychle se o sebe třou.

Asi nejočekávanější část projektu byla hra na africké bubny DJEMBE. Lektor jich přivezl opravdu dost, takže každé dítě mělo možnost hrát na vlastní buben společně s ostatními. Lektor nás nejprve s bubny seznámil, ukázal nám, jak a z čeho jsou ty skutečné vyrobené, a jak si on sám jednoduše vyrobil podobný buben z dostupných materiálů v naší zemi. Potom jsme si osvojili techniku slabších a silnějších úderů na okraj bubnu prsty a doprostřed bubnu celou dlaní. Důležité přitom bylo nechat ruku uvolněnou.

Některé děti hrály na větší bubny, které měly k sobě připojené kovové trubičky. Na ty mohl jiný kamarád sedící naproti bubeníkovi cinkat pomocí krátké železné tyčky. Také u těchto bubnů se všechny děti postupně vystřídaly.

Naše společné bubnování doprovázel lektor, který udával tempo. Někdy tempo změnil a děti se přizpůsobily. Bylo vidět, že děti si rytmus hodně užívají.

V projektovém dopoledni se děti příjemně zabavily a objevily své skryté vlohy. Některé děti s údivem zjistily, že všude okolo nás můžeme vnímat hudbu. Díky vlastním experimentům a napodobením nápadů jiných spolužáků děti zjistili, že mnoho nových zvuků můžeme vytvořit vlastním tělem bez pomocí hudebních nástrojů. Děti se emocionálně vybily a zároveň pozitivně nabily při společném bubnování. Asi největším přínosem bylo zjištění, že i když nejsme slavní hudebníci, společná hudba a tvoření něčeho nového nám dává velkou radost a obohacuje naše vnitřní vnímání.

PTAČÍ SVĚT

Ve středu 24. 6. 2020 žáci naší školy poznávali tajemství ptačí říše jinak než z učebnic a z obrázků. Pestrý program byl rozdělen na několik částí.

V úvodu šikovní žáci luštili rébusy, ze kterých se dozvěděli zajímavosti ze života našich ptáků, dravců a sov. Poté žáci 4. a 5. ročníku sestavovali z jednotlivých částí (trup, hlava, ocas, končetiny) obrázky a přiřazovali k nim názvy daných živočichů. Mladší žáci vybarvovali obrázky ptáků a přitom zjistili, proč nemívají některé samice tak pestře zbarvené peří.

Všichni se těšili na další část, ve které žáci zblízka pozorovali některé dravce na trávníku před školou. Nejprve na rukavici zkušeného sokolníka pana Karla Nejmana seděli dva naši nejhojnější dravci: poštolka obecná a káně lesní. Nechyběla ani samička nejrychlejšího dravce sokola stěhovavého. Největší z dravců, kterého žáci mohli spatřit, byl orel skalní. A raroh velký, trpělivě sedící na rukavici, se stěhoval od jednoho žáka ke druhému a docela se mu to líbilo. Sýčka obecného znají žáci hlavně z vyjmenovaných slov a dnes ho mohli spatřit naživo, stejně jako dnes už poměrně vzácně se vyskytující sovu pálenou. A celou přehlídku ptáků ukončila šelma, která se používá k vyhledávání bažantů a zajíců, bretaňský ohař. Pan chovatel doplňoval celý program zajímavým vyprávěním ze života ptáků a velmi ochotně odpovídal na všechny dotazy zvídavých žáků.

A nakonec jsme se s žáky vypravili pozorovat ptáky do nedalekého parku a do lipové aleje, kde jsou umístěny ptačí budky, na jejíž výrobě se žáci naší školy aktivně podíleli. Své postřehy pak zapisovali a zakreslovali do svých pracovních listů.

Celé dopoledne si žáci v ptačím světě velmi užívali a možná už lépe rozpoznají letícího dravce nebo si v dospělosti sami vyrobí budku pro některého ptačího zpěváka.